Jméno: Ideal Crazy Bohemia Alké      

narozen: 24.8.2010,  zemřel: 15.9.2020

matka: Una Bohemia Alké                                              

Otec: Cenny Ideal Bohemia Alké

DNA,CEA/CL/TNS normal                               

tetovací číslo: 4226

číslo čipu: 203098100306432

Prdek Crazy

Kolik máš psů, tolikrát jsi člověkem. Ale Borderku, tu NIKDY!!! To bylo moje krédo ještě letos v srpnu. Jenže pak jsem u Anety objevila na stránkách právě vložená narozená štěňátka BOC. Do oka mi padlo jediné štěndo - Princ. Ten je můj - předsevzetí nepředsevzetí o mě a vlastnictví BOC začalo brát za své. V mysli jsem si uložila, že tohoto kluka bych tedá vážně chtěla. Jenže ...

Přesunu se o kousek měsíců dál. Závody Pragil s Verčou. To ona začala s Tondou G. rozebírat, že by moc chtěla BOC a on k našemu údivu řekl, že jedno štěndo z letního vrhu je stále volné. A jestli chce, ať se jede k nim domu na něj juknout. To bychom nebyly my dvě, abychom tam nejely. Na dvoře se na nás vrhla hned dvě štěňata a k mému údivu jedno z nich byl právě Princ. Tak krásný, úžasný, inteligentní. Verča se vůbec nerozmýšlela a ihned si dohodla odebrání. Domu jsme tedy odjeli s Princátkem v autě

Začínáme spolu

Je pravda, že jsem z různých míst slyšela, že pořídit si borderku znamená, přijít i o poslední zbytky volného času, pokud ještě nějaký zbyl.

Je pravda, že jsem z různých míst slyšela, že borderka se nesmí nikdy nudit, jinak vymýšlí akce, které jí zabaví.

Je pravda, že jsem těmto řečem až tak moc nevěřila.

Je pravda, že teď už vím své.

Jak už jsem se někde zmínila, za svůj dosavadní život jsem měla více psů. Ovšem já sama jsem od úplného štěněte měla - křížence Filipa, jezevčíka Bena, kokřici Nelly, Německého ovčáka Sajana a Bretaňáka Sema. Sestava to nesourodá a rozhodně k borderce nepřirovnatelná. Všechno to byla klidná štěňátka, která ze všeho nejradši papala a spinkala. Chvilinku si pohrála a hned zas upadla do svých snů. Nepamatuju se, že by doma cokoli rozkousala.

Ovšem s Prdkem Crazym k nám domu vtrhl uragán. Popíšu jen jeden jeho den, protože je to mustr pro dny ostatní.

6.00 budíček - snídaně

6.10 - 12.30 první nošení balónku či čehokoli jiného, neustálé vybíhání psími dveřmi ven a zase dovnitř, cvičení na zahradě

12.30 - oběd

12.40- 14.00 obtěžování ostatních členů smečky

14.00 - 15.00 SPÁNEK

15.00 - 16.00 první procházka k Labi

16.00 - 18.00 - zlobení ostatních členů smečky, nošení dalších předmětů na tahání a kousání (mě nevyjímaje), cvičení na zahradě

18.00 - večeře

18.10 - 19.00 zlobení ostatních členů smečky

19.00-19.30 druhá procházka k Labi

19.30 - 20.00 SPÁNEK

20.00- 23.00 balónek, kousání, trhání - pelíšek bude určitě hezčí, pokud z něj budou koukat cáry

23.00 - 6.00 spánek nás obou po zcela vyčerpávajícím dni (pokud někdo tvrdí, že trpí nespavostí, pořiďte si borderku a věřte, že ve 23. hodin padnete jak podťatí)

Tento Prdkem pečlivě vypracovaný scénář on sám dodržuje s neměnnou pravidelností. Jo, abych nezapomněla. Během dne si najde cca 5 minut, kdy se na mě uvelebí a chce se jen tak mazlit a povídat.

A tak já musím neustále vymýšlet nové, lepší a zajímavější psí hry, aby se nenudil, aby byl zabavený, aby mě nerozkousal, jako ty bačkory, boty a plno dalších věcí. Učíme se tudíž točit vpravo a vlevo, stoupat si předníma packama na štokrle, přinášet hračky, sedni, lehni, zůstaň a taky běhat a přitom měnit směry běhu, běhat a přitom se otočit vlevo a vpravo, a plno dalších věcí.

A taky se učíme, že ten proutěný košík by mohl zůstat být košíkem, že malá Týna ty bačkory by mohla ještě nějaký čas nosit, štětka na záchod se víc hodí tam, než do jídelny a rampouchy doma rychleji roztají než venku, slepice jsou pořád jen slepice, ale nezaslouží si býti pasené, a ten krásný bleděmodrý pelíšek mu byl pořízen na delší dobu, než je jeden den.

A tak dnes už vím, že

Pořídít si borderku znamená, přijít i o poslední zbytky volného času, pokud ještě nějaký zbyl.

Pořídit si borderku znamená, že borderka se nesmí nikdy nudit, jinak vymýšlí akce, které jí zabaví.

Pořídit si borderku znamená, věřit všemu, co se říká.

A že pořídit si borderku znamená, zcela obohatit svůj život.

O nás po osmi měsích

Co jsme všechno spolu zvládli?

Nekousáme už žádný košík, protože jako daleko zajímavějí  se jeví moje nejoblíbenější knihy, všechny sedáky na židle, gauč venku v altánu teď rozhodně taky vypadá krásněji, když mu byl odejmut bok.

Slepice již nejsou paseny, protože ven chodí jen v okamžiku, kdy já s Prdkem opouštím náš dvůr za účelem snahy naučení se chůze u nohy, odložení a ostatních povelů, které by se mohly hodit. Naštěstí to uznal i Prdek a tak se snaží a plácá sebou o zem v domnění, že takto má vypadat povel lehni, chodí u nohy do okamžiku, kdy objeví někde schovanou Kleinu s věčným balónkem v hubě, na povel ke mně přiletí, předsedne a hodí očním kontaktem tak bravurně, že se musím smát.

Agility překážky má na zahradě pro sebe jen on a tak se zmítá a skučí, pokud je uvázán, aby taky trošinku mohla být potrénována i Kleinka.

Pak ovšem musí všem ukázat, že nejlepší překážkou jsem pro něj já a tak mě musí přeskočit, porazit a zakousnout. Ovšem k jeho cti docela rychle pochopil, že pokud je před první překážkou odložen, tak se tam prostě leží do té doby, než dostane povel aby vyběhl a pak se řítil neudržitelnou rychlostí vpřed.

Byl naučen dalším trikům, které vždy ochotně začne předvádět - a to zcela sám od sebe, když si dovolím se začít zaobírat kýmkoliv jiným z jeho smečky.

Dokáže se zcela nasoukat do krabice, kterou vzápětí promění na malinkaté papírky.

S Kleinkou tvoří správnou dvojku. Moc dobře ví, že si jí musí předcházet, protože pokud beru do ruky její obojek, bude určitě brán i jeho a tak jí nestále přemlouvá, ať se chce víc koupat v Labi, víc cvičit, víc jezdit na cvičák či na závody. Protože vždy je brán s ní a pak je ta správná sranda.

Prdek Crazy rozhodně naplno obohatil můj život. Naučil mě uklízet pečlivě všechno, o co rozhodně nechci přijít. Naučil mě, být více důsledná. Naučil mě, že život umí být o spoustě legrace a že není rozhodně čas ho marnit nudnými úvahami, co by se dalo dělat. Protože s ním je pořád co dělat.

My dva po výcvikovém táboře

Týden ve Cvikově pod vedením Báry Lerlové byl velmi úspěšný. Kromě slalomu, na který máme ještě spoustu času, děláme všechny ostatní překážky a dokonce už skáčeme velikost L.

Prdek je velmi pozorný a učenlivý pes. Všechno zvládl na první ukázání a skočky v této velikosti vůbec neřeší. Teď už to bude jenom na mě, abych mu jakžtakž stíhala a tím ho kormidlovala po parkurech. On krásně reaguje a stranové povely mnou povykované česky prává a levá zvládá s přehledem. Nejkrásnější je na zónách. Tam se zadníma nohama přilepí a ani se nehne. Jen pro mě bylo těžké naučit se vypouštěcí povel, protože jsem ho nikdy nepoužívala.

Taky Prdek poznal, že se žije i jinde než doma na zahradě a že okolo něj se může pohybovat i více psů než jen ti jeho doma. A tak se musel naučit je respektovat a ne se do nich bezmyšlenkovitě pouštět.

Byl to opravdu krásný týden s ním ve výcviku a krásných čtrnáct dní s ním vůbec. Myslím, že jsme si obohatili náš život tímto dlouhým pobytem na výcvikovém táboře ve Cvikově.

Osmnástiměsíční Prdek

už toho hodně umí a dokáže se tvářit občas i vážně a rozumně. Pokud tak nečiní, má hubu v neustálém úsměvu. Slepice pase pořád a dokonce dokonale pase coursingový střapec. Coursingu zcela a úplně propadl. Pokud chci mít občas od něj alespoň na chviličku klid, vezmu střapec a jeden konec vrazím jemu a druhý Kleině a oni stojíc naproti sobě se snaží přetáhnout střapec jen na svou stranu. Jestli si myslíte, že vítězem bude pokaždé větší Prdek, tak věřte, že opak je pravdou a více vítězství si připsává Kleina.

V agi jsme postoupili zase o nějaký ten krůček dál, zvládli slalom a kruh a přihlásili se na úplně první závody do Mostu.

Náš vet nám tuhle, když jsme u něj byli na očkování řekl, že je na Prdkovi vidět, že na mě jen visí. Je pravda, že ze mě své oko nespustí.

Pokračujeme s tréninkem povelů z poslušnosti a máme malinko problém z dlouhodobým odložením. Pořád nějak nechce pochopit, proč by měl někde nečinně ležet, když okolo něj jsou tak rozlehlá pole, po kterých by bylo lepší lítat.

Naučil se na mě pobafávat, když má pocit, že si dle jeho názoru ty boty obouvám dlouho, výrazně mi dá najevo svým nezájmem, pokud ho zanechám doma a vezmu sebou pouze Kleinu a když má cokoli při tréninku opravit, štípne mě.

Závodní Prdek

Dnes už dvouletý Prdek má za sebou mnoho startů ve sportu zvoucím agility. Někdy se dařilo, jindy dal rozhodčím najevo, že ten parkúr rozhodně chtěli postavit nějak úplně jinak. Taky má občas pocit, že na parkúru je překážek povážlivě málo a je potřeba nějaké přidat.1Běhá se mi s ním čím dál tím lépěji. Na starty s ním se moc těším. Nespěcháme k přestupu do vyšší kategorie, byť by tam již po dvou závodních dnech mohl.

Taky se trochu uklidnil, slepice už ho vůbec nezajímají, zato zcela propadl tenisáku. Má ho u sebe neustále a pokud na pět minut usne, trhne sebou, že na něco zapomněl a už má v hubě zase tenisák, jde ke mě a pak ho po mě hodí.

Ale abych se vrátila k původnímu tématu - závodní Prdek.

Má trochu problémy na startu, kde řeší všechny ostatní. Kouká po nich a občas se za nimi i vydá. Takže jsme začali jezdit na tréninky k Tondovi, kde se zaměřujeme právě na toto. Myslím si, že i Tonda má z něj radost, a já začala i BĚHAT!!!! Co mi taky jiného zbývalo. Na parkuru je velice pozorný a během běhu neshodí žádnou laťku. 

Jsem moc ráda, že ho mám. Je to můj nejlepší borderák. Mazlíček můj tříbarevný.

Krejzík se stal v roce 2015 druhým vícemistrem MR seniorů  2015.

Krejzík na Nočních hrátkách 2016 obsadil spolu s Terrinkou (jezevčík s Petrem Vajglem) 1. místo v soutěži dvojic a s Ozzym a Nelinkou (Iva Vošahlíková a Míra Nymburský) 1. místo v soutěži družstev (stejně jako na Czech Openu 2016).

Krejzík se stal s Kristýnou Faustovou Mistr republiky družstev na MRM 2016.

Krejzík se s naší Natálkou umístil na EOJ 2017 v Lucembursku v soutěži družstev na 10. a v soutěži jednotlivců na 14. místě.

Miry a vahy

19.4.2011 zvedl Crejzik poprvé při čůrání nožičku!!!! Už je to velký kluk.

Výstavy

Naše první výstava, Praha Letňany, XX. mezinárodní výstava, 14.5.2011

Rozhodčí: Fricke Klaus - Peter

Hodnocení: devítiměsíční mladý pes, správné velikosti, plný nůžkový skus, poněkud štíhlejší hlava, velmi dobrá linie krku a hřbetu.

Známka: Velmi nadějný 2

Druhá výstava, Litoměřice, 25.5.2013

Rozhodčí: MVDr. Šimek Fr.

Hodnocení: trikolor, dobrý rámec na vyšších nohách, v pohybu přetočený ocas

Známka: VD

Třetí výstava, Mladá Boleslav, 23.6.2013

Rozhodčí: Ing. Hans Bierwolf

Hodnocení: 2a půl letý pes, dobrá velikost, dobrá délka, dobré osrstění, dobrá hlava, středně hnědé oko, nůžkový skus, dobře utvoření krku, pevná hřbetní linie, poněkud strmé přední končetiny, dobře úhlené zadní končetiny, dobrý pohyb

Známka: V5

15.9.2020

Den, který se do mé duše zapsal jako den, kdy mi prasklo srdce a roztříštilo se na tisíc kousků. Vše začalo někdy v polovině srpna 2020, kdy jsem si všimla, že má Krejzík bolesti. Špatně jedl, chodil a byl velmi skleslý. Vzala jsem ho na veterinu, kde mu vet píchl injekci proti bolesti. Nepomohla a další týden jsem s ním jela znova. Upozornila jsem veta, že má velké bolesti, protože mu stále tečou dlouhé sliny z pusy. Vet mu vzal hlavu do dlaní a rozevřel hubu. Zkonstatoval, že má zuby v pořádku a na jeho věk i krásné. Dal mu opět dvě injekce. Ke konci srpna jsme odjely s Natkou na závody a Venani mi volal, že je Krejzík moc smutný a nežere. Přemýšlela jsem, proč nemůže jíst a pak mě napadlo, zda nemá někde v krku osinu. Ve středu 26.8.2020 jsem mu sáhla na krk a polilo mě horko. Krejzíka krk byla jedna obrovská tvrdá boule.Okamžitě jsme jeli na vet. Tam na to dr sahal a pak řekl, že by to mohl být zánět a že mu dá Atb a kortikoidy. Protože nemoho jíst, píchal mu injekce. Opravdu se mu to mírně zmenšilo a tak jsme přešli na prášky. Ty dobral v pátek 11.9.2020. A k žádné změně nedošlo. Špatně se mu jedlo, nemohl štěkat a byl smutný. Venku si sice hrál se svojí smečkou, stále běhal pro balónek, stále ho kradl, dělal vše jako vždy. Byl to prostě Prdek se vším všudy. Jen ta boule byla zas obrovská. V pondělí 14.9.2020 jsem přijela na vet a tam jsme oba, Krejzík i já řekli, co bude nejlepší řešení. Vet seděl na řidli a on k němu přišel, stoupnul si před něj a hlavu mu dal pod nohy. Nikdy to neudělal. Na vetovi bylo vidět, že ví, co mu Krejzík naznačuje. A tak jsme se dohodli, že jej necháme odejít. Úterý jsem ho vzala ven a udělala mu to nejkrásnější odpoledne, které patřilo jen jemu. Ve 3/4 na šest večer vydechl naposled. Dlouze a nahlas. Jeho duše odletěla za Duhový most aby se tam setkala se všemi předchozími parťáky a počkala tam až tam přijdu já.